Očité svědectví o panu Z. ve městě Kyjevě

"Doporučení pro občany: Přijdete-li s tímto mužem do kontaktu, doporučujeme udělat následující – nevšímejte si ho. Nechte ho na pokoji. Jedině pokud jsou vaše úmysly čisté a neútočné, máte šanci. Muž má pifku na neomalenost a nízkost a jeho poznávacím znamením jsou vykřičníky okolo hlavy!"

...tentokrát méně šťastně, i to se stává...

-----------------
FOTKY
-----------------

Všechno to začalo jedné noci. Večer strávil s náhodným ruským občanem, kterého ten den potkal s mapou v ruce. Popili spolu pivo, chodili po centru a vykládali. Úplnou náhodou objevili a navštívili základnu ukrajinských potížistek a feministek FEMEN, co protestují nahoře bez...

 Na dveřích měly prsa (štěstí, že neprotestují dole bez). Nejdříve je vpustit dovnitř nechtěli - předchozí noc tam na ně prý zaůtočili kozáci (nebo kazaši - nešlo rozumět), ale Andrej je posléze přesvědčil. V základně byly boxovací rukavice a na stěnách fotky žen z různých akcí. Všechny polonahé. Pan Z. nejdříve vůbec nechápal kde to je. Myslel si, že je jen v nějakém jejich fanklubu a ne ve velíně. Ptal se holky, jestli si může přijít zaboxovat, když tu mají ty rukavice. Odpovědí mu bylo, že je to jen designérský doplněk. Až po východu zpět na ulici se dověděl a pochopil, že byl tam, kde se plánují všechny ty protesty krasavic, co nemají na trička. Andrej tomu nemohl uvěřit, že jsme náhodou našli a on viděl ty slavné, protestující a odvážné. Pan Z. zostuzen svojí nevědomostí prohlásil, že je to sice pěkné, že protestují, a že se snaží něco dělat a na něco poukázat, ale že kozy budou vždycky jenom kozy, a důvod proč to dělají, je pro plno chlapů a leseb jenom šum na pozadí. Ti vždycky uvidí jen nahou ženskou, ale číst tu omáčku okolo nebudou. Tak jako on, podle přísloví "Podle sebe soudím tebe." - jejich fotky předtím už sice viděl, ale nikdy se nenamáhal zjistit, o co jim jde. Jestli jim jde o tohle, fajn. Jinak by si ale mohly vybrat jiný způsob protestu.
Okolo půlnoci se rozloučili a vydali se každý do svých hostelů, ale na pana Z. čekalo nemilé překvapení. Sdílený pokoj teď obývalo navíc šest mladých ázerbajdžánců. Čtyři mladí kluci, jedna mladá a jedna stará ženská. Chvilku s něma vykládal, snažil se zjistit, kde vlastně ta jejich země leží, a jaké je hlavní město. Poté šel spát bez jakýchkoliv námitek na jejich družbu. Asi za hodinu ho probudil smích, to jak se s ním ve spánku fotili a "pózovali s čechem v posteli". Pozoroval je bezeslova, aby měli čas si uvědomit, jak jsou trapní. Nějak si to neuvědomili. Stará ženská se ptala rusky, proč nespí, on anglicky odpověděl: "Nejdřív mi narušujete soukromí a budíte mě a pak se divíte, proč nespím?"
Vteřinu, dvě si to mezi sebou překládali, a když to dali dohromady, mladá jalovice prohlásila: "Prostě spi a zavři hubu." (Just sleep and shut up!)
"Co to? Proč to? Nerozumněli? Tak to být nemělo, měli by se stydět a ne na něj útočit. Spíš je ona p.ča.", vyjeveně koukal a dospěl k závěru. Řekl jí svůj názor, že ona, podle svého chování, pochází ze středověku, ale tahle skrytě odkrytá narážka neměla valný úspěch, když si navzájem nerozuměli. Ona znala jediné dvě slova 'shut up', které opakovala stále dokola. Pan Z. už nic neříkal, nemělo to cenu, jen ležel a čekal hodinu a půl, než oni zalehnou. S pocitem zlomyslnosti - pokud oni se smáli spícímu čechovi v trenýrkách, pak on se zcela nepokrytě v duchu smál jalovičiným modrým babičkovským bombarďákům s velkýma bílýma puntíkama. Variace na tělocvik prvního stupně ZŠ. To bylo 5 hodin ráno.
Za dvě hodiny ho probudil ruch ostatních lidí v hostelu, a tak vstal, sbalil se a vyrazil do města a na nádraží. Byl nevyspalý a řádně natlakovaný pečlivě skrývaným vztekem a mrzutostí.

Najedl se v nejbližší restauraci u nádraží a při vycházení ven batohem odstrčil muže, co se rval o překot dovnitř proti němu. "Snad mě necháš první vyjít ven, ne?", pomyslel si, ale neřekl nic. Muž si na něj ještě otevřel držku. Pan Z. nekomentoval, bylo mu líto, jak si na něj lidi okolo dovolují a nadávají mu, jako by byl malý harant. Co si to pořád dovolují a proč, když on je v právu? Brzo začne být nebezpečný.
Seděl na nádraží unavený a v pohnutí, psal deník a uvažoval, jak sdělit kamarádům doma, že by od nich občas rád dostal zprávu, že v pravidelném kontaktu je v podstatě jenom s jedním. Rozhodl se jít na toaletu, protože tohle přemýšlení sral pes.
A měl smůlu. Vstup pouze po zaplacení 2.50 hřiven. Nechtěl se tím teď zdržovat, musel jít honem a chtěl zaplatit, až půjde ven. Jenže matrona turniket neotevřela. Pokoušel se jí vysvětlit, že musí jít nutně, a že zaplatí potom. Pořád nic. Rozeřval se česky, ať ho nechá, ***fix, jít nejdřív v*cat. One ale "nepaňala".
Tady je důkaz, že se pan Z. postupně víc a víc zblázňuje, že mu šplouchá na maják a voda spláchla poslední plamen příčetnosti v lucerně. Všechen vztek si chtěl vybít na turniketu a prorvat se skrz. "Kurva!", ale nešlo to. Další stupeň nastal - obrátil se a chtěl najít strážníka nebo pracovníka ostrahy, aby mu z plna hrdla řekl, že to jsou všude samí sovětští komunisti - v Rusku, Bělorusku i na Ukrajině, ale že ta záchodníková matrona komunistou naopak určitě není, protože při svém důležitém hajzlovém poslání úplně zapomněla, že všechno má být všech a přesto nikdo nemá mít nic. On totiž záchod v ten moment neměl a měl plný měchýř, a to se se zásadami komunismu neslučuje. Ale nikoho dost vysoce postaveného nenašel. Jako vždy, policisté a ostrahy při náznacích problémů berou roha a jsou tam jen od toho, aby budili spící vandráky. Naštěstí pro pana Z. Nedopadlo by to.
Mumlající si pod vousy svoje rozhořčení a opomíjející fakt, že to je v podstatě jeho chyba, odešel do vestibulu nádražní haly a na chvíli zapomněl, že musí na záchod. Jeho vlak totiž přistavili a on mohl nastoupit. Za chvilku bude moct jít na WC tam.
U vlaku už byla průvodčí a zrovna na někoho zvyšovala hlas. Nechtěl se do toho plést, a nepletl. Poslušně podal lístek a čekal na povolení nastoupit. Jen přemýšlel, jak takhle může ona s někým jednat. To jsou pořád ty staré móresy. Nastoupil a uhnízdil se.
Po rozjetí vlaku chvíli čekal, odevzdal lístek a slušně se průvodčí zeptal, jestli už odemknula záchod. Dočkal se nějaké pichlavé a sáhodlouhé odpovědi, které nerozumněl, něco jako: "Kak ja mohla odkryť, když...." Podíval se tázavě na přísedící mladou holku a ta jednoduše řekla: "Niet." On řekl k průvodčí: "Tak mi tak něgavarte. Když niet, tak niet!" a chtěl dodat i plno jiného, že: "Já niet váš drug, já vás sprasil normálně, tak vy mi gavarte normálně! To nieinterestne pro mňa, kak vy mi to gavaritě! Vy neprofesionálna matrona! Što vy si to dumete?!" Ale to všechno ho napadlo až potom, odezvy se stějně nedočkal ani na svoji první poznámku. Pak už jen spal a spal a probudili ho až ráno rádiovou písní z chrchlavého reproduktoru.
Naposledy ho spatřili, když opouštěl vlak ve městě Oděse v šest hodin ráno místního času, se dvěma batohy - velkým na zádech a malým na břiše - v bílé košili, šedých kalhotech a sandálech bez ponožek. Hráblo mu? Místy určitě.
Doporučení pro občany: Přijdete-li s tímto mužem do kontaktu, doporučujeme udělat následující – nevšímejte si ho. Nechte ho na pokoji. Jedině pokud jsou vaše úmysly čisté a neútočné, máte šanci. Muž má pifku na neomalenost a nízkost a jeho poznávacím znamením jsou vykřičníky okolo hlavy!

Komentáře

Oblíbené příspěvky