Moloch

Tentokrát mimomístně o úřadech.


Ke vstupu do Ruska, pokud chcete pobýt déle než jen 1 měsíc jako turista s itinerářem, potřebujete business vízum. To se dá zařídit, i když nemáte byznys. Stačí jen pár dokumentů, jako třeba zvací dopis od nějaké agentury. Za dolary. Docela dost dolarů. Pak sponsor dopis, kde váš zaměstnavatel, nebo vy sami, prohlašujete, že máte dostatek financí na cestování po Rusku. S kopií výpisu vašeho účtu to donesete na ambasádu, vyplníte klasickou žádost a čekáte na vízum. To už není problém, je to většinou jen formalita.
Další věcí po příjezdu do Ruska je nutnost se zaregistrovat. Pokud se ubytujete v hotelu, tak nemáte žádné starosti. Hotely to dělají většinou samy. Kromě teda těch úplně nejlevnějších. Jenže, co když v hotelu nebydlíte, ale u kamarádů, tak jako já? Pak vás musí zaregistrovat ten, u koho bydlíte do 7 dnů od příjezdu do Ruska. To je přece brnkačka, říkám si. Prostě vyplním blbcovo lejstro a bude. Jenže nebylo.
Po několikadenním googlování, čtení LP a dopisování s ambasádou jsem dostal několik různých postupů.
1. Může to udělat hotel, jak jsem řekl výš.
2. Udělá to za vás za poplatek v dolarech cestovní nebo jiná agentura, která se tím zabývá.
3. Udělá to za vás ten, kdo vám nabídl nocleh.
Takže pro mě přicházela v úvahu možnost č.3, ale nechci tím otravovat ty svoje hipísáky tady, co snídají v 1 odpoledne. Prý mám jít na poštu, vyzvednout si formulář, vyplnit ho a za poplatek buď odeslat místnímu federálnímu migračnímu úřadu, nebo jim ho můžu bez poplatku zanést osobně.
Všichni pěkně a chytře odkazovali na migrační úřad, jako na pasáž z Bible, jenže nikdo neposkytl adresu. Nakonec jsem ji vymámil z jedné agentury, která mi zajišťovala zvací dopis.
Tak fajn, teď už jen na poštu a je to. Šel jsem na poštu a chtěl po nich migrační dokumenty. Jenže po chvilkové kulturní výměně: "Ja niepaniemaju!" a oni: "Ja nieznaju!" jsem šel najít pomoc u kamaráda, co mě ubytoval - Vlada. Došli jsme spolu s ním tentokrát opravdu na poštu a ne do banky, tak jako já předtím. Tam nám řekli, že takový dokument ani neznají.
Voláme kamarádovi kamaráda o radu. Problém tkví v tom, že na malých místních poštách to nemají. Musí se na velkou. Navíc mě musí zaregistrovat někdo, kdo má trvalé bydliště v daném městě. Což Vlad nemá. On je z Petersburgu a v Moskvě vlastně není až tak legálně. Kamarád kamaráda mě taky zaregistrovat nemůže z tohoto důvodu - je jen spoluvlastník bytu a tak by k mojí registraci musel získat souhlas všech ostatních vlastníků. Nenaděláš nic, jářku, uděláme to přes agenturu. To už šlo bez problémů a druhý den jsem byl zaregistorvaný v Moskvě za $30. Registarci mi poslali emailem, kterou si mám vytisknout a mít pořád u sebe, kdyby mě kontrolovali. Nj, jenže kde je tiskárna tady? ... Nakonec se nám to přece podařilo, po jednom nezdařeném pokusu a slyším od Vlada hlášku: "Tohle je Rusko, no. Máš jednoduchou věc, ale jednoduše to udělat nejde."
Taky, když se přesouváte z města do města, musíte to udělat znovu, nebo to za vás udělá hotel a já uvažuju, jak to budu dělat, když hodláme být v přírodě a ne v hotelu. Protože tam, kde se registrujete, se musíte i odhlásit. To všechno proto, že car vás chce mít pod dohledem a vlastně si ani nepřeje, aby se mu po matičce cárali mírniyx týrniyx geroj turistoj. Hrozím se toho, co na mě čeká, až opustím Moskvu.
Cesta vlakem. Na nádraží stojíte frontu. U nás je to ráj. Tady to trvá. Rusko je federace, rusové nemají občanky, ale pasy. Pokud chtějí oni sami někam cestovat po Rusku, stává se v případech některých oblastí, že i oni tam potřebují povolení a registraci. Přijdou na nádraží, vysloví svoje přání, chvilku se dohadujou jak a za kolik, podají pas, který je asi naskenován, v případě nutnosti doloží nějaký jiný doklad v cyrilici, zaplatí, vezmou lístek a jdou.
Přijdu já, vystojím frontu, vyslovím svoje přání (díky slovanským kořenům a taťkově výchově stylu "Ty znaješ Playstation?" naprosto dokonale) "Maskva - Byisk - utra (ráno) - plackarta", vyslovím ho na požádání podruhé, ale je mi řečeno, že plackarta "niet možno". Plackarta je nejlevnější lehátkový vůz. Žádné kupé, ale celý vagón lůžek nad sebou, tolik známý styl z Indie nebo Číny a možná i celé Asie. "Možno" jen kupé za 9000 rublů. Na to jim říkám, že o něco levněji můžu letět, být tam za 3 hodiny a ne za 3 dny, čemuž se oni diví. Ale tak teda, když už jsem tu, chci zkusit cestu 3 dny vlakem typu transsibiřské magistrály s opilýma rusama v jednom balení. Odcházím a vracím se na druhý den s novým plánem: "Maskva - Barnaul - poponědělok (pondělí) - plackarta." To už možno, jen za 4000 rublů. Juchů!
A už jsem vám povídal tu o tom, jak jsem šel na poštu posílat zásilku? Když tu přijdete na kteroukoliv poštu, v kteroukoliv denní dobu, vždycky tam je funkční jen jedno okno. Zbytek je zavřených, to aby si náhodou lidi třeba nezvykli na rychlost a komfort. Na třetí pokus byla jedna pošta poloprázdná. Stál jsem a pozoroval dění. Když chcete něco poslat, musíte stát frontu. To je ještě normální. Ale odtud dál to začíná být nepřehledné - dostanete obálku a papíry (3 kopie téhož), se kterýma si sednete a vyplníte a nadepíšete obálku. Pak zase do fronty a znovu počkat. Dostanete se na řadu a úřednice je chudák. Ony 3 kopie něčeho orazítkuje, jednu dá do obálky, jednu vám a jednu si nechá. Pak ty informace z obálky a papíru naťuká do PC a obálku zalepí. Ale nezalepí ji tak nějak normálně; vezme skleněnou lahvičku s lepidlem a štětec, napatlá a zalepí. Pak to přelepí izolepou, na to plácne čárový kód, který se posléze snaží naskenovat do PC, což ale ve 3 případech z 5 nefunguje, tak to ťuká ručně. A když jde vše dobře, tak se dostanete třeba na řadu ještě v ten samý den.
Proč ty obálky a papíry nedají k dispozici někam, kde si je můžou lidi brát a vyplňovat automaticky? Proč musí stát frontu a pak ještě jednou? Nebo vůbec, tak jako u nás, že si obálku prostě koupíte v papírnictví (zkoušel jsem to, nejde to). A to lepení obálky s pomocí štětečku a lepidla přisuzuju jenom stáří obálek z časů perestrojky, kdy už na nich původní lepidlo dávno zaschlo. Já jsem se jen divil.
A ještě víc jsem se divil, co jedna ženská posílala. V útrobách jedné obálky jsem zahlédl malý a černý monolit, jak z Vesmírné odysey - disketu 3.5". Pamatujete? Pomalé, poruchové, zavirované (to byly časy pravého sdílení :)), divné zvuky v mechanice, náchylné na magnetizmus? Kýho ďasa potřebuje co posílat poštou na disketě?! Pokud se nepletu, je to 1.44 MB nenaformátovaných. Takže ve skutečnosti ještě míň. Cokoliv o téhle velikosti (i mnohem větší) přece může poslat dnes přes email, úložiště nebo jinou komunikační službu. Je to otázka pár vteřin/minut a zadarmo. Nemusí na poštu stát 2x frontu, vyplňovat, nechat zalepovat, platit a ztratit tím minimálně hodinu a půl času. Ještě před 6 lety si na diskety okrajově pamatuju. Přesně v roce 2006 jsem ji totiž použil naposled a dodnes na to vzpomínám při pokuřování fajfky fajnového tabáku. Ale dnes?
Ale jako nechápající a přiblble se tvářící (snažím se obě vlastnosti co nejvíc maskovat) turistoj mám i výhody. Paní na poště byla moc hodná a vstřícná. Moje odesílané obrázky se nevešly do standartní A4 obálky. Řekla asi, ať nieubjegam, že to zařídí. Vzala kartónovou krabici, rozřezala a vyrobila podložku, na kterou moje obrázky položila. To pak vložila do igelitové obálky a bylo. Já vyplnil adresu domů, ona za mě vyplnila ty jejich věci v azbuce, mezitím se za mnou kupila fronta až skoro ven, ale nikdo se nenervoval. Jsou na to asi zvyklí. U nás už by se koulelo očima, řvalo, stěžovalo... Ještě ty informace přepsala do PC (foneticky přepisovala naši adresu domů), já zaplatil a odešel.
A cestou domoů jsem narazil na pivo. Žatecký Gus? Nebo jiné české, o kterém jsem doteď neslyšel (Pražečka). To ale nic nemusí znamenat, já nejsu kdovíjaký pivař. A mimojiné taky Klášter; ten znám a dávám si ho s Borščem! Dohromady za 430 rublů. To je pálka? Ne to je Moskva!
PS: Ruština mi nepřijde moc obtížná. Některé slova máme podobné, nebo se dají domyslet, něco známe (Da. Niet. Zdrastvujtě. Dasvidania. Děvuška. Matrjoška. Tavaryšč...) a něco sklohníme dohromady. Je to jako mluvit česko-slovensko-polsky s takovým tím tupým přízvukem a místo 'H' vyslovujete 'G'. Čekáte, jak se chytí. Pusa mi jede, oni mi ale většinou moc nerozumí.
Cyrilice je ale jiná liga, připadám si jak Enigma - písmenko po písmenku, znak po znaku, dekóduju.

Komentáře

Oblíbené příspěvky